Info e-mailem

Máte-li zájem sledovat aktuální dění na našem webu, zadejte svoji e-mailovou adresu a budete informováni!

 

PRÁVNÍ POHOTOVOST

Jedinečná, rychlá, kvalitní a dostupná služba 365 dní v roce. Pro firmy, živnostníky i jednotlivce, právě tak pro Vás.

 
 

TRESTNĚPRÁVNÍ ROVINA NEPLACENÍ VÝŽIVNÉHO / PRÁVNÍ POHOTOVOST

TRESTNĚPRÁVNÍ ROVINA NEPLACENÍ VÝŽIVNÉHO 

TRESTNĚPRÁVNÍ ROVINA NEPLACENÍ VÝŽIVNÉHO



V předcházející diskuzi jste ve svých příspěvcích několikrát zmínili trestněprávní rovinu neplacení výživného (byť s určitou skepsí a nedůvěrou v její efektivnost), proto se pojďme na tuto problematiku blížeji podívat.

 

Hned úvodem je třeba říci, že nelze směšovat trestněprávní a občanskoprávní dopady neplacení výživného, neboť ne každý dluh na výživném relevantní z občanskoprávního hlediska je také relevantní z trestněprávního hlediska. Ustanovení § 196 trestního zákoníku o přečinu zanedbání povinné výživy obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty. Prvou skutkovou podstatou je neplnění zákonné vyživovací povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce a to i z nedbalosti. Druhou skutkovou je úmyslné vyhýbání se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce. Vyhýbání se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného je soudní praxí spatřováno v tom, že pachatel nejen svoji povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného neplní, ale činí kroky směřující k tomu, aby se své povinnosti zbavil, oddálil její plnění nebo její plnění zcela zmařil, zejména tím, že často mění zaměstnání a pobyt, neoznamuje vyživovací povinnost při změně zaměstnavatele, soustavně se vyhýbá práci a úmyslně snižuje pracovní výkon soustavným vynecháváním pracovních směn s cílem dosáhnout nižšího výdělku a tím i omezení vyživovací povinnosti. Ustanovení § 196 trestního zákoníku dále v odst. 3 obsahuje tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu společnou pro obě předchozí skutkové podstaty, v níž je vyjádřena vyšší společenská nebezpečnost jednání, kterým pachatel vydá činem hanebná povinné výživy oprávněnou osobu v nebezpečí nouze nebo by-li l za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR se neplněním povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného rozumí zaviněné neplacení výživného nebo neposkytování odpovídajícího plnění v naturální formě. Rozumí se tím to, že se oprávněné osobě nedostane všeho, co je obsahem vyživovací povinnosti. Z hlediska trestní odpovědnosti je nerozhodné, zda je oprávněné osobě plněno dobrovolně či na základě výkonu rozhodnutí.

 

Při rozhodování o vině přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 trestního zákoníku soud posuzuje samostatně a jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 trestního řádu rozsah vyživovací povinnosti a může tedy vycházet z jiného rozsahu vyživovací povinnosti, než jaký byl určen pravomocným a dosud nezměněným občanskoprávním rozhodnutím. Soud musí také nezávisle na takovém rozhodnutí řešit otázku, zda vyživovací povinnost nezanikla, zejména v důsledku toho, že oprávněná osoba je sama schopna se živit (§ 85 odst. 1 zákona o rodině). Za rozhodující je třeba přitom považovat, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem má dítě skutečně možnost se samo živit. Jinými slovy skutečnost, že má osoba povinnost vyživovat oprávněnou osobu podle rozsudku civilního soudu ještě neznamená, že má neplnění této povinnosti trestněprávně relevantní následky. Relativně zaniká vyživovací povinnost rodičů k dětem např. tehdy, jestliže děti dokončí gymnázium, nejsou přijaty na vysokou školu, nastoupí do zaměstnání a jsou schopny samostatně se živit. Pokud např. po roce, kdy začnou opět řádně studovat, pozbudou současně schopnosti samostatně uspokojovat své potřeby, vyživovací povinnost rodičů se zásadně obnoví. Za pokračování přípravy dítěte na budoucí povolání lze podle judikatury, s přihlédnutím k nedostatku vhodných pracovních příležitostí pro absolventy škol, považovat také další studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru, než na který byla příprava dítěte dosud zaměřena.

 

Soud musí zkoumat, z jakých důvodů se osoba, jež neplní svou zákonnou vyživovací povinnost, ve stavu finančních nedostatků nachází, zda např. nejde o okolnost, že se bez důležitého důvodu vzdala výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu. V konkrétním případě tedy skutečnost, že osoba, která je povinna výživné platit finanční prostředky nemá (nebo to alespoň tvrdí a prokazuje) ještě neznamená, že její jednání nebude posouzeno jako trestné v případě, že neučinila nic pro to, aby si zajistila prostředky k tomu, aby mohla výživné hradit a nevytvořila si základní předpoklad k získání zaměstnání. V praxi Nejvyšší soud ČR např. posoudil jako úmyslné neplacení výživného situaci, kdy obviněný sice doložil, že se ucházel o různá pracovní místa a snažil se zajistit si zaměstnání, ovšem nebyl prakticky ochoten ucházet se o jiné než vedoucí, případně manažerské pozice. Za situace, kdy byl opakovaně posouzen jako nevhodný uchazeč, ať už z důvodu nedostatku praxe, případně z jiných důvodů, měl podle soudu slevit ze svých představ o ideální pracovní pozici a hledat si místo i mezi pracovními nabídkami pro středoškolsky vzdělané uchazeče, případně pro uchazeče se základním vzděláním. Nebyl totiž v situaci, kdy by si mohl dovolit ucházet se pouze o nabídky práce, jež jsou mu přímo s ohledem na jeho nejvyšší dosažené vzdělání (vysokoškolské) určeny, ale měl se snažit zajistit si jakékoli pracovní místo, jehož prostřednictvím by mu plynul pravidelný měsíční příjem, ze kterého by výživné mohl hradit. V tomto konkrétním případě dále soud upozornil na to, že obviněný, ač si sám doplňoval své vzdělání, na studium vyživovaných osob z prostředků, které měl k dispozici, a jejich výše nebyla zanedbatelná, ničím nepřispěl.


Na druhou stranu skutečnost, že osoba povinná plnit výživné je bez zaměstnání a pobírá jen příslušný příspěvek od státu je otázkou, která musí být přezkoumána, neboť, i když tato skutečnost obviněného nezbavuje povinnosti vyživovací povinnost plnit (z občanskoprávního hlediska), může mít podstatný význam pro řešení otázky jeho trestní odpovědnosti.

 

Podle ustálené rozhodovací praxe soudů k naplnění znaku „vydání oprávněné osoby nebezpečí nouze" postačí, jestliže pachatel neplněním vyživovací povinnosti vytvoří situaci, kdy by si oprávněná, tj. vyživovaná osoba, sama nemohla bez pomoci jiných osob, popř. bez poskytnutí příspěvku od státu, opatřit ani základní prostředky k životu. Nouze ve smyslu tohoto zákonného ustanovení tedy znamená nedostatek základních prostředků potřebných pro život. Nevyžaduje se, aby stav nouze v důsledku jednání obviněného skutečně nastal, postačí již pouhá hrozbou nebezpečí nouze. To tedy znamená, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby z důvodu vydání oprávněné osoby nebezpečí nouze je naplněna i tehdy, když hrozící nouze byla odvracena druhým rodičem dítěte na úkor uspokojování jeho vlastních potřeb a při jeho mimořádném pracovním vypětí. Životní úroveň, která se považuje za nouzi, se posuzuje jednak objektivně - v komparaci s průměrnou životní úrovní občanů, jednak subjektivně - s přihlédnutím k odůvodněným potřebám oprávněného.

 

Závěrem je ještě nutno uvést, že podle Nejvyššího sudu ČR ani dohoda rodičů na tom, že jeden z nich nebude plnit svou vyživovací povinnost např. v případě, že dojde k převedení vyživovací povinnosti k dítěti na další osobu (následného manžela matky), který výživu dítěte řádně zabezpečuje až do rozvodu manželství s matkou dítěte, nezbavuje osobu ze zákona povinnou plnit vyživovací povinnost trestně právních následků neplacení výživného a je tak zohlednitelná pouze při ukládání trestu, ale nemůže snižovat společenskou nebezpečnost činu natolik, aby se nejednalo o trestný čin. K tomu lze dále dodat, že ani situace, kdy jeden z rodičů trpí neplnění výživného druhým rodičem, nezbavuje tohoto druhého rodiče trestněprávní odpovědnosti za neplnění vyživovací povinnosti. Je třeba připomenout, že výživné nenáleží tomuto druhému rodiči, ale právě na výživu dítěte. Z tohoto hlediska se jeví jako poněkud problematické pokud jeden z rodičů ponechává z určité, i když lidsky pochopitelné, hrdosti, otázku nehrazení výživného druhým rodičem neřešenou, neboť toto výživné náleží dítěti, i když je placeno k rukám rodiče.

 

 

 
__ERROR__
 
 
 
Rychlý kontakt

Telefon: 725 83 30 30

Fax: +420 241 725 366

 
 
 
 
Partneři:
Sphere Galerie Harfa
 
Anketa

Využíváte právní služby?

17%
Ano, často. (78x) 40%
Ano, občas. (196x) 43%
Ne. (212x)